Vítejte ve FOTOPORADNĚ,

   

        základem této rubriky jsou fotografie, které jste poslali do časopisu SNOW, nebo přímo sem na e-mail jara@skiplus.cz.  

Většinou se asi budeme zabývat carvingem v jeho rekreační a sportovní formě a jak by měl vypadat v podání vyspělého sportovního lyžaře, vidíte na fotografii vpravo.
..  ->
     

Bavíme se tedy především o BASEcarvingu, tj. o lyžařích z "Etapy základního lyžování", na kterou navazuje "Etapa závodního a extrémního lyžování" a na etalon oblouků této etapy se

podívejte zde... <otevřít>

Jak vypadá dobře zajetý FUN z té vyšší etapy vidíte vlevo na j3rrym = klobouk dolů :-)


Tohle vše samozřejmě neznamená, že neporadíme i těm,kteří Carving nejezdí a věnují se jiným obloukům.
Takže dotoho - k aktuálním fotkám...

 

 

 


1..

 Carving  - www.sportskool.com - sekvence pro diskusi on-line

 

 

 

 

 

          

              2..

3..

4..

        ..5

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

..6

 

 

 

..7

..8

 

 

 

 

 

 

 

9..

10..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


1..

 CD APUL  - Základní paralelní oblouk - - sekvence pro diskusi on-line
 

 

 

 

 

 

 

 

1b..

 

2..

 

 

3..

 

  4

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

..5

 

..6

 

 

..7

 

..8

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 Honza - BASEcarving... rozbor Kuba Koplík najdete v diskusním fóru

 

 

1

 

 

2..

3..

 

 

4..

 

 

5..

 

 

6..

 

  ..7

 

..8

 

 

..9

 

 

..10

 

 

 

..11

 

 

 

..12

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 Kamarád  Jo Remsika =FUNcarving... - takhle famózního FUNaře může rozebírat jen

podobně dobrý šahač

a kdo jiný, než náš moravský kolega, kterého máte v titulku a jeho 3 tváře o oddíl níž = koukněte dolů,

rozbor najdete v diskuzním fóru

 

 

1...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 3 podoby J3rryho   - FUN & BASE & EXTREMcarving

 

 

tvář1 - FUNcarver

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

tvář 2 - BASEcarver

 

pěkný BASE J3rry - tomu rozumím :-)

osa kotníků, pánve, ramen rukou, trupu , hlavy OK..

a kdyby Ti snad někdo kritizoval nesouhlasnou polohu bérců,

tak mu nevěř, tady je logická, správně a přesně dávkovaná

a nakonec tak jezdí i mistři svěťáku , když uhánějí za horizontem

ve vrcholné podobě BASE, že... :-DDD..

 

Ps. rozbor celé sekvence Base fotek jindy ;-)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                

 

Monika Berwein-Smidt

 

 

 

 

3 tvář - EXTREMcarver

 

 

 

 

 

 

 

 

J3rry - sekvence z BASEcarvingu

 

RE IVAN:.....SI TACUISSES PHILOSOPHUS MANSISES
                     neboli Kdybys byl mlčel, byl bys zůstal filosofem
Tohle je moudro starých latiníků, které přesně pasuje na moje utkání se s fotkami j3rryho.
I já jsem na ně koukal dost vyplesknutě a nevěděl, co na to rozumně napsat. Oceňoval jsem Krabovu odvahu, s níž šel se svou kůží na trh a nebál se - navzdory tomu, že j3rry je funcarvový virtuos - napsat, že tady je král nahý.

 

Video je hrozná mrcha, vytáhne všechno a "nahý" se na něm vidí téměř každý (vzkaz od Járy)

 

 

 

 

4

  

5

 

 

 

6

 

7

 

 

 

 

8

 

9

 

10

11

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Ivan Sosna   - do diskuse o ILE

 

 

Našel jsem jednu (svou) fotku, kde by se i ze statického záběru dalo usuzovat na něco jako „vynucené ILE“:
 

nestejně zahraněné lyže, přehranění na končící vnitřní postoupilo dál než překlápění končící vnější.

A okolnosti byly přesně takové „nedostatečné“. Bylo to už uspěchané na závěr lyžování, v březnu kopec na slunci změkl, bylo teplo (jinak bych se takhle až jen do kombinézy nesvlékl), pospíchali jsme udělat ještě nějaký akční obrázek, který po mně ve SNOW chtějí a který jsem stále neměl a neměl. V tom spěchu a stresu to dopadlo přesně tak, jak nemělo: postavil jsem pět tyčí příliš nahoře, bez dostatečného rozjezdu a na odměklém stále pomalejším sněhu neumožňující rychlost přiměřenou vytýčeným změnám směru. Prostě příliš velké zatáčky bez rychlosti. Živě se pamatuju, jak tam chyběla dynamika a jak jsem zoufale „tahal“ každý oblouk bez toho žádoucího reboundu. A přesně k tomu mi zapadá i tohle „postupné“ překlápění, jemuž pomalu jedoucí a nedostatečně prohnuté lyže absencí „odpérování“ nepomohly.

Jsem už jen podle pocitů přesvědčený, že značně jinak vypadaly oblouky předtím v reálné jízdě (cca 25 zatáček), na lepším sněhu, v tempu, kde navíc ke konci byl jezdec i v rytmu. Z toho ale bohužel žádnou fotku nemám. Jen tohle, kdy jsem si naivně myslel, že na efekt vystřihnu jednu super zatáčku a bude vymalováno. Nepovedlo se vlastní blbostí (sám jsem si stavěl a neměl jsem s tím tak otálet), ale je to jednak ponaučení, jednak možná – pokud se na tom shodneme – ilustrativní v záležitosti ILE.


 


 

Jarda X   - EXTREM / FUN

 

Rozbor Jára

 

Ufff...Těžký úkol. Jardu znám jen z pár příspěvků a těchto tří fotek...z prvního obrázku je vidět, že je opravdu zkušený sportovní lyžař, takže pochválit...:-)))

 

OK, jenže na to asi Jarda nečeká, když chce poradit...tak co teď...samé tečky a otazníky...nezbývá než přestat chodit kolem horký kaše a začít:

 

Jarda pokouší techniku z etapy "Extrémního a závodního" lyžování, kde k "základním" a

     " I. rozšiřujícím pohybovým dovednostem" z BASE přistupují ještě další a podstatně náročnější

     " II. rozšiřující pohybové dovednosti",

jejichž zvládnutí není žádná legrace - viz i závodníci :)

 

Na obrázku 1 vidíme docela slušný EXTRÉMNÍ carving - tj. vyšší formu BASE carvingu, ve které se lyžař snaží o extrémní vklonění pánve dovnitř oblouku a ke sněhu. Tahle forma vyžaduje docela slušnou červenou a precizně  zvládnuté pohybové dovednosti z této nejvyšší etapy, protože každá chybička či nepřesnost se  už vymstí. Osobně si myslím, že Jarda jde správným směrem a prostě se jen v těch nejvyšších pohybových dovednostech potřebuje "zabydlet" :

- v druhé fázi vedení oblouku (obr.1) už mu to jde docela dobře, ale

- přechodová fáze (obr.2) ukazuje, že to všechno zatím "pod kůží" nemá -   prostě to chce čas... :-))     

 

V tom čase je však potřeba jít správným směrem, pro tu kterou formu.

 

 Pro EXTREM  - který se jezdí s hůlkami, bych doporučoval

  • dodržovat (a zvětšovat) "odklon trupu", který vidíme na obr.1, to Ti umožní

  • dodržovat důsledně "neutrální postoj", který tam vidíme také = opět pochvala

  • snažit se být důsledně "vepředu" = opřený o jazyky bot+mírně víc váhy na prstech nohou v 1.půlce oblouku  

  • za spádnicí maximálně váha na plných chodidlech ale opatrně s tím, z případného "záklonu" se už  těžko vysápeš - viz obr.2 a 3.

  • nesnažit se o násilný kontakt ruky se sněhem, "to musí přijít samo" - jinak je to křeč (viz obr.3, ale malinko to na mě dýchá i z obr.1) - srovnejte s fotkou lyžaře na Voelklech zde....

  • z oblouku vyjet "včas a dopředu nahoru", aby ses v zahájení nedostával do obtížné pozice na obr.2. Tahle forma přechodu (viz obr.2) je skutečně velmi náročná, těžiště se při ní dostane dozadu téměř vždy, takže vyžaduje naprosto perfektní cit i úroveň pohybových dovednosti této etapy a často ji nezvládnou ani výborní závodníci.

  • Příklad, jak se s touto formou přechodu vypořádá lyžař, který ty "II.rozšiřující dovednosti" Etapy Závodního a Extrémního lyžování má pod kůží, je uveden na konci hodnocení, ale pro nás obyčejné,  bych doporučil nechal se vyvézt dopředu nahoru (crossover) a začít raději zepředu :-)...

                                                                                                                                                                      "2"

Z obr. 2 =přechod na tebe určitě pohoda, jistota a pocit lyží pod kontrolou moc nedýchá. Tohle se většinou stává, když lyžař "nevyjede včas z oblouku dopředu nahoru" (viz podrobně níž u j3ryho) zůstane pánví uvnitř a nad sněhem příliš dlouho, síly zmizí = fyzika už nepomůže a bio už s tím těžko udělá něco jiného, než to co vidíme.

 

Upřímně řečeno, v téhle pozici lyže skutečně do nové kličky nechtějí i když lyžař chce, a souboj v lepším případě  dopadne tak, jak je vidět na obr. 3

 

"3"

 

 

 

 

 

 

 

 

 

"záklon",

"neutrální postoj"  umožňující odklon trupu = zvednutí vnitřního boku=udržení lyží na stejné úrovni  je "v čudu" , naopak vidíme

"vklonění" a z něho plynoucí vyjetí vnitřní nohy vpřed a za ní pak už výrazná   protirotace na pánvi i ramenou .

 

To vše doplněné snahou o

dotyk ruky se sněhem..

 

Ne, že by mi to vklonění zas až tak vadilo, je to cesta k ještě náročnější formě = FUN, jenže pokud se chceš touhle cestou vydat, doporučil bych rychle zahodit hole, snažit se poslat ramena a ruce do rotace, vnější rozhodně přes osu těla, což  s hůlkama jde těžko -  spíš se o ně zabiješ - a postupně se učit se jet výrazně po vnitřní.

 

 

Z obr.3 je dobře vidět, jak  těžko jde kombinovat EXTREM a FUN . Obě formy vyžadují extrémní vklonění těžiště, ale nesnášejí se s protirotací, která je bohužel při extrémním vklonění důsledkem biomechanicky nezbytného vyjetí vnitřní nohy dopředu (a to i při 50/50 či 60/40...atd. ve prospěch vnitřní).

 

V BASE +  EXTREM to řešíme odklonem trupu, který zvedne vnitřní bok a vnitřní noha se tak vejde vedle vnější. 

FUN ale potřebuje vklonění a tak jedinou možností jak zabránit vyjetí vnitřní nohy je

  • většina aktivní váhy na vnitřní (90-100%) -  jenže to je už fakt hodně těžký

  • ten kdo zatím nedokážete jet "suše" po vnitřní, má jedinou možnost jak kompenzovat vyjetí vnitřní nohy  => přerotováním trupu a ramen, tj. snahou dostat i vnější ruku přes osu lyží, co nejvíc dopředu a ke sněhu - tedy "před" a "přes" tělo. Když se teď podíváte na obr.3, a představíte si, že Jarda pošle levé rameno dopředu a vnější ruku přes osu lyží a ke sněhu, je jasné, že nezbývá než zahodit hole - jinak se o ně zabije.

Je to ukázkový příklad příklad, že pokud neumím už FUN špičkově, je nesmysl kombinovat ho s BASE či EXTREM a začínat se  FUN   učit tím, že se jen  začnu vklánět trupem do oblouku.  Jediným výsledkem téhle cesty je pozice z obr.3. Ten, kdo se chce naučit FUN, musí zahodit hole a od začátku se snažit o maximální vklonění + rotaci trupu i rukou do oblouku a směrem ke sněhu =

 

vzít "CD carv.cz" či "Lyžování s úsměvem" Pavla Štancla a začít úplně jinak, než v BASE, RACE i EXTREM.

 

No a nakonec ukázka jak "crossunder" zvládají lyžaři s perfektním citem

a perfektními  pohybovými dovednosti na úrovni etapy     Extrémního a závodního lyžování

 

 

 

 

Janica Kostelič

naprosto čistě  :-)

 

 

 

 

 

Ertl - doprava (3.oblouk)

s přednastavením

 

 

 

 

zdroj: www.ronlemaster.com

 

 

 

Tak a teď už je Jardo na Tobě - kam se vydáš.

 

FUN i EXTREM ale potřebují kopec a rychlost, aby vznikly síly, které tě tě ve vklonění udrží. Na takovém kopci se to rozjíždí + cestuješ ze strany na stranu - s tím nic nenaděláš, na to žádná rada není - jen přismýkávat a to už zas  není carving a euforie z něj - že... Čím víc zavíráš, tím jsou síly na nohy větší a zabereš víc sjezdovky, když to otevřeš, traverzování i síly jsou sice menší, ale rozjíždí se to ještě víc

 ...tak babo raď...:-)))...  

 

 

 


 

 

 

Honza Brzezina - carvingový oblouk  

 

 

 

 

 

Profesionální učitel lyžování  v Carvingovém oblouku. Co vytknout? Osa boků i ramen vzorná, osa trupu a šířka stopy také. Moderní širší vedení rukou s lokty mírně víc od těla.... Blahopřeji  kolego!

 

 

 

 

 

 


 

Jerry  Carver (Tomáš)  - FUN

 

Rozbor Jára

 

Jde vůbec radit lyžaři, který se umí takhle položit na sníh a bez pádu z toho v pohodě vyjet?

 

     "1"             

Když jsem si prohlédl Tomovu souhrnnou fotku dost jsem o tom pochyboval (pokud tedy nenásledoval pád). Video ukázalo, že Tomovi je ve vedení oblouku takhle dobře...., takže co dál. Tom chtěl poradit a nikdo z nás není úplně dokonalý.  Při opakovaném prohlédnutí záznamu jsem získal pocit, že Tom nepřechází vždy  z oblouku do oblouku tak plynule, jako v  prvních obloucích.

 

Tak jsme si ho s Danem začali posouvat tam a zpět po centimetrech a jak už to bývá, objevila se v ukončení oblouku rezervička, kterou vidíte na obr. "3" a "4". Tomovi se na nich nepodařilo v konci oblouku postavit dopředu a zahajuje zezadu. Jenže proč? První úvaha říká, že zvednout se správně dopředu z pozice "1" téměř nejde... jenže proč to někdy jde a jindy ne? Honza Brzezina (viz nahoře) to má ještě relativně snadné. Uvolní tenzi svalů a díky odstředivým silám mu trup přepadne z jednoho oblouku do druhého ( a při přepadnutí se ještě může i trošku zvednout a odpočinout svalům). Jenže z extrémní pozice "1" to takhle nefunguje a fyzika moc šancí zvednout se nedává - vždyť ani opora o vnitřní lyži (jak sami vidíte) moc nepomůže a přináší potíže viditelné na fotkách "3" a "4"

Na obr."2" vidíte polohu nohou charakteristickou pro situaci, kdy lyžař zůstane vkloněn trupem. Na vnější noze je správně vpředu, jenže vnitřní noha je logicky předsunutá a pokud se na ní při zvedání postaví (jako na oporu) stojí rázem výrazně vzadu. I při  snaze postavit se rychle dopředu je výsledkem často pozice "3".

 

   "2"                                                                                   "3"

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

"4"

 

 

V pozici z obr. "3" lyže skutečně samy do nové zatáčky nechtějí a když je lyžař začnete nutit, rázem vznikne pozice "4".

 

 

 


Co tedy udělat, aby i z pozice "A" na obrázku "5"  nás fyzikální síly "samy" plynule vyvezly nahoru? 
Řešení samozřejmě leží v oblasti biomechaniky a jeho výsledek vidíte je na pozici "B".

  

                                                                                              "5"

 

Ŕešením je

VČASNÝ rotační pohyb

vnější (přední) ruky směrem do strany = ven z oblouku (připomínající upažení), 

 

který

vytáhne trup

z pozice "A"  do pozice "B".

 

 

                                                           "B" --

 

 

                                                                                                                                           "A"--

 

 

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                  "C"                     Pozice "B" navíc umožní odklon trupu, čímž se výrazně se zvedne vnitřní bok. Na rozdíl od

    "vklonění" = pozice "A" - které přináší nutnost předsunutí vnitřní nohy, při

    "odklonu" = pozice "B" - může lyžař včas zasunout  vnitřní nohu na úroveň vnější a

k problému viditelnému na obrázcích "2"-"4" nemusí vůbec dojít.

 

Pokud lyžař  dokáže díky včasnému "odklonu"  dostat rychle nohy na cca stejnou úroveň, pomůže mu k rychlému překlopení i přenesení většího % váhy na vnitřní lyži.  K postoji " vzadu" již nedojde a změna úhlu spojnice "vnější-těžiště" a "vnitřní-těžiště" (dělá to cca 26 0, jak nám Mirek namaloval a dokázal) má téměř "akcelerační" efekt a  překlopení  sakramentsky urychlí. Jde sice o biomechanicky obtížný  výjezd po malíkové hraně, vyžadující cit a přesné ladění rovnováhy (téměř bez rezervy), ale lyžař s Tomovými dovednostmi to suše zvládne. Tohle vše však lyžař musí udělat včas - dokud odstředivé síly působí.  

 

Rozdíl vidíte názorně na sekvencích "A"-"B" a sekvenci "C" (2 obrázky nad sebou).

Sekvence "C" ukazuje situaci, kdy lyžaři jíž odstředivé síly k zvednutí nepomáhají, musí se opřít o vnitřní nohu (která je díky vklonění trupu vpředu) a dostane se "dozadu" se všemi negativními důsledky viditelnými na obrázcích "3" a "4".

Sekvence "A"-"B" naopak ukazuje, jak včas provedený pohyb vnější ruky směrem do strany dokáže vyvézt lyžaře do pozice, kdy již může postupně zasunout vnitřní nohu a tvořivě využívat působících fyzikálních sil k tomu aby plynule a RYCHLE přešel z kontaktu se sněhem v jednom oblouku do kontaktu v druhém.  

 

Významné je zde sousloví VČAS provedený pohyb!

Pokud jsou již lyže téměř ve vrstevnici a přestávají zatáčet, vymizí rychle odstředivá síla a lyžaře již nemá co zvednout. Fáze přechodu z oblouku do oblouku se tak komplikuje a prodlužuje, lyžař se nestačí rychle sklopit ke sněhu, takže prodlužuje kontakt co nejdál a nadělá si tím jen další problémy. Samozřejmě, každý si chce šáhnout na sníh co nejdéle, jenže co nejdéle jde proti "plynule a rychle se překlopit". Udělat včas tenhle pohyb a zvednout se včas, ovšem znamená plynule a rychle přepadnout do nového oblouku a podstatně dřív se dostat opět do kontaktu se sněhem - takže včasným pohybem nic nezkazíte. Naopak, prodlužovat kontakt déle než je optimální vede k ztrátě fyzikální podpory a plynulosti. Najít optimální řešení však vyžaduje velký  cit a zkušenost.

 

Tom již na téhle cestě ušel notný kus a v mnoha obloucích to tak řeší. Nebýt toho, těžko bych si to tak snadno odvodil a potvrdil.  Pokud bych tedy měl něco poradit, pak by to byla snaha jít dál cestou využívání fyzikálních sil výše uvedeným způsobem a snaha o včasné/optimální zvednutí = neprotahovat kontakt se sněhem do doby, kdy přijdeš o pomoc odstředivých sil. Pokud jich naopak využiješ včas, "přeletíš" bleskově z oblouku do oblouku a do nového kontaktu se sněhem se dostaneš o to  dřív.

 

To si myslím... jenže jak ve své seminární práci poznamenal Marťásek..."jenže Járo, myslet, mnohdy znamená....vědět". A Martina většinou ví co mluví! Takže i já to musím poznamenat a modlit se, že vy praktici mi nenapíšete, že je to úplná blbina. Radši jsem to konzultoval u videa s Danem, jenže.... No uvidíme...:)))

 


 

 

RADKA 2

Rozbor Jára:

  

     Z celkového postoje Radky je vidět, že jde o  zkušenou sportovní lyžařku. Pokud skutečně vidíme její osobní techniku ve snaze o BASEcarving, potom je základní chybou " úzká stopa" a "vklonění ramen" do oblouku.  Lyžařka je správně v mírném předklonu a spojnice ramen, pánve a kotníků  v předozadní rovině  je také v pořádku (vnitřní rameno, bok i noha jsou jen mírně vpředu). Na fotografii vidíme "V" postavení lyží, charakteristické pro situaci, kdy lyžař ve vedení oblouku "spadne "na vnitřní lyži. Z biomechanického hlediska vede logicky k této chybě právě kombinace "úzké stopy" a "vklonění" bez výrazného odklonu trupu a důsledkem je situace, kdy náhle přetížená vnitřní často  vydriftuje a méně zatížená (a tím i méně prohnutá) vnější relativně odjede  "po tečně" ven z oblouku ( čímž vznikne "V" poloha).  Popsaná "chyba" je však doprovodná a vznikla  kombinací úzké stopy a vklonění lyžaře. Pokud by Radka udělala výrazný odklon trupu, "prošla by jí" i užší stopa, podobně jako by malý odklon zřejmě prošel při podstatně širší stopě.  Druhotnou chybou je potom poloha rukou s vysoce zdviženými  lokty, která často vede k nepříjemnému zablokování horní části trupu a šíje. Pozor také na lokty stažené dozadu, které mnohdy vyvolají  nepříjemný záklon (na tomto obrázku není).

Rady pro "Etapu základního lyžování"  a BASEcarving:
    -  rozšiř stopu, aby nohy mohly lépe pracovat odděleně
    -  začni druhý oblouk vždy až potom, co dokončíš první do základního postoje
    -  v zahájení se snaž překlopit lyže na hrany vkloněním bérců a pánve a současně udělej odklon trupu

    -  principy základního postoje se snaž dodržovat i v průběhu oblouku

    -  ruce si hlídej vpředu bez zvednutých loktů a cca na šířku ramen.
 

Pokud, Radko, "rozšíříš stopu", uděláš "odklon trupu" a dáš "ruce dolů a dopředu", staneš se rychle ze zkušené sportovní lyžařky "paní lyžařkou". Počítej ale s tím, že kosmetické úpravy budou zdlouhavé, protože jako zkušena sportovní lyžařka máš své dovednosti i chyby propracovány k naprosté dokonalosti. Cesta kosmetických úprav bude zdlouhavá, takže bych ti poradil "jinak se na lyže postavit a jinak zatáčet" - viz předchozí 4 jednoduché rady. Pokud k tomu najdeš odvahu - či se k tomu "snížíš" :) - a přimícháš své dovednosti zkušené lyžařky (jako jsou dobré vedení lyží po hranách, citlivé ladění dynamické rovnováhy...atd.) půjde to naopak velmi rychle. Dál už Ti "med kolem huby nehodlám mazat", teď je to už jen na Tobě a já Ti držím palec. Pokud chceš poradit na kopci, najdeš mě na akcích které jsou v sekci akce. Stačí mě odlovit na kopci a určitě to posuneme dál.  

Na cestě kupředu máš rozhodně ještě vyšší "etapu závodního a extrémního lyžování".

Pro RACEcarving budeš muset udělat vše, co jsem Ti poradil a ještě cosi navíc.

Na cestě k FUNcarvingovým zážitkům naopak stačí jen zvýšit vklonění, lépe zahranit vnitřní a jsi rázem na dobré cestě." Ve FUN, Ti však už dál bude muset poradit někdo jiný :))
 


 

Hodnocení Mirko Voříšek

 

   Vnější lyže snad jede po hraně a není ve smyku na rozdíl od vnitřní, která se smýká. Z toho mi vyplývá, že veškerá váha je na vnější lyži, vnitřní je jen lehce položená na sněhu a díky malému zatížení a naklopení nedrží stopu a proto se smýká. Celková poměrně velká protirotace odpovídá spíše smýkanému oblouku. Výrazné předsunutí vnitřní lyže neodpovídá malému vklonění do oblouku. Jak na tom je Radka s předo-zadní rovnováhou není příliš vidět, proto předpokládám, že je v pořádku. Šířka stopy by byla správná, pokud by ovšem nestála jen na vnější lyži.
Moje rady:

  - Pro začátek trochu rozšířit stopu a soustředit se na zatížení lyží 50/50.

  - Žádné trochu víc na vnější, hezky 50/50, stejně z toho bude v nejlepším 40/60.

  - Vnitřní lyži nepředsunovat a hlídat aby nedocházelo k protirotaci.

  - Ramena a pánev mít pokud možno kolmo na lyže.

  - Také je vhodné zvětšit naklopení lyží, buď větším vkloněním, nebo větším odklonem trupu a větším vkloněním nohou a pánve. Výrazně to omezí snahu lyží se smýkat.
 

Samozřejmě jsem vycházel z toho, že na fotce je Radka zachycena ve svém obvyklém oblouku a nejedná se o náhodnou chybu


 

Hodnocení Marcela

    

    Na téhle fotce je vidět, že se lyžařka hledá mezi smykem a hraněním. Skoro bych řekla, že hledá i rovnováhu v předozadním směru a z dost napnutých dolních končetin bych soudila na malý tlak do jazyků bot, spíš naopak.Soudila bych na odlehčené špičky.Tam bych viděla mmj důvod toho V.

    Že je váhou více opřená o levou vnější lyži je vidět (trochu nezřetelně z více ohnutého kolena levé nohy. Tato lyže hraní. Pravá, vnitřní lyže na hraně nebyla a ještě úplně není(takové rozmezí) podle mého názoru proto, že koleno pravé nohy je přesně nad lyží, místo mimo lyži směrem dovnitř a o hranění se tu pokouší lyžařka pouze vkloněním pánve (což nestačí) a celkovým náklonem do oblouku (jakoby zatáčela na kole).

  

Podle mého názoru veškeré opravování u tohoto postoje (který je úplně jiný než ten první hodnocený) musí vyjít z:

    -rozšíření stopy na šíři asi boků, která umožní zatížit obě lyže odděleně.

    -přidala bych radu,která mi vždy pomohla,z důvodů předozadní rovnováhy ,ve všech postojích si pocitově

     kontrolovat, zda cítím tlak na bříška palců u nohou - pak já ovládám přední část lyže a ne lyže mě.

 

 


Monika + Radka 1

pro foto....< klikněte zde>

 

 

Hodnocení Jára - Radka 1

      

    "Praktici" vidí při běžném rozboru na kopci Radku v záklonu a v užší stopě a cit jim možná říká, že stojí na vnější. Věc dál neřeší – také proč. Na kopci opravujeme jednu základní chybu a Radku  je potřeba postavit především víc „nahoru a dopředu“ a poté "rozšířit stopu". Nejméně dva postupné úkoly – na praxi až až.
 

"Úvaha zkušeného lektora při rozboru záznamu v klidu a teple"  by měla jít podstatně dál  

i když skutečný rozbor nebude o moc delší.

Jak taková úvaha bude vypadat ?

 

     Úzká stopa a záklon jsou jasná základní chyba. Co se na jejím základě odehrálo? Lyžařka musela v zahájení oblouku mít podstatně víc problémů než pokud by stála v základní šíři stopy a mírně vpředu. Jedeme tedy pomalu zpět až do zahájení, kontrolujeme, jestli nejde o náhodnou chybu a většinou tam tenhle postoj  najdeme také. Pokud v předchozích obloucích nebyla nějaká jiná výrazná kolize – máme jasno - základní chyba je skutečně záklon a úzká stopa. Díky tomu se rozhodně  v "zahájení oblouku"  chtělo lyžím do zatáčky podstatně míň, než při správném postoji, kdy  lyže naopak díky mechanice a svým vlastnostem do zatáčky vklouznou téměř samy. Zkušenost říká, že
    1...je to situace, kdy si žák často pomůže jiným rotačním impulsem (rotace,vklonění,„kinetika zadku“…atd.)
    2...úzká stopa často vede ke „spadnutí na vnitřní lyži ve vedení oblouku.
A jedeme zase pomalu dopředu - k fotce. Vidím nějaký důkaz rotace, či vklonění…atd? Vidím nějaký důkaz váhy na vnitřní lyži? Pravda s Radkou na fotce moc hýbat nemůžeme, ale znám jí i z jiné fotky a mluvil jsem s ní, takže vím, že její vlastní  postoj je spíš postoj na fotce 2 (= nahoře a v mírné protirotaci). Takže co vidím?

        Může lyžařka stát na vnější? Citem ano, ale ve skutečnosti? Tak se na tu levou nohu podívejme pečlivě. Bérec i stehno jsou evidentně skloněny cca o 40 stupňů dozadu od kolmice. Může v téhle poloze být většina váhy na vnější a vnitřní být nadzvednutá (je pod ní stín, nebo vidím tmavý bok lyže)? Při tomhle sklonu bérce a stehna většina váhy na levé být nemůže, takže co se děje, co vidím? Levá evidentně vyjela malinko dopředu a do „V“. To je přece charakteristické pro spadnutí na vnitřní a tenhle závěr podporuje i  sklon vnější  vzad (zatímco o váze na vnější nesvědčí nic). Jdeme dál.

        Byla tam v zahájení rotace? Levá ruka je evidentně vpředu, pravé rameno je sice „vpáčeno" dopředu, ale přezky bot ukazují na to, že vnější je mírně vpředu (jenže je to trochu rozmazané). Takže dál. Proč je to rameno vpáčené? Je to Radčin vlastní postoj? Ne! Takže se Radka pravděpodobně snaží zaujmout svůj „vlastní“ postoj v mírné protirotaci a intuitivně začala od ramene, kde je to biomechanicky nejsnazší. Vrátíme-li si to rameno do přirozené polohy, rázem je zbytková rotace ze zahájení oblouku viditelná.

        Budeme tuhle zbytkovou rotaci a váhu na vnitřní opravovat, nebo je to vše důsledkem úzké stopy a záklonu? Jasně, že NEBUDEME, když si Radka nepomůže rotací, tak si pomůže třeba vkloněním=jinou chybou.

 

Jaký tedy bude ROZBOR?

    

     a)... Radku vyhodnotíme jako zkušenou lyžařku a pokud vidíme skutečně její základní osobní techniku v BaseCarvingu

     b)... za základní chyby označíme záklon a úzkou stopu

     c)... upozorníme ji na to, že rotace a váha na vnitřní  (viz "V", sklon levé nohy +ruce a rameno) jsou nepříjemným průvodním

            jevem základních chyb, ale ať se snaží především odstranit ty ZÁKLADNÍ CHYBY, což

     d)...z aktuálního postoje znamená tato doporučení:

         1)..„dokončit tenhle oblouk do základního postoje mírně vpředu= dát si na to dost času a

         2)..“dokud tam nedojede, rozhodně nezačínat další oblouk“ !!!  Poté

         3).."lyže jen překlopit na hrany pohybem bérců a pánve dovnitř se současným odklonem trupu" a

     4).."hlídat si ruce vpředu, protože lokty vzadu nejsou žádná kosmetika, ale často vedou k záklonu".

 

 A pokud máme tak málo místa jako ve SMOW, jsme přesně u toho textu, který je tam uveden !!
 


 

Hodnocení Macek - Radka 1

 

Pokud na fotce vidíme osobní techniku lyžařky, mohu posuzovat část průběhu vedení oblouku. Obě lyže vidím na hranách, v paralelním postavení, protože je (trochu nejasně) vidět poloha patky levé vnější lyže. Vnitřní pravá lyže je velmi mírně předsunutá, stejně jako pravý bok i pravé rameno, což je při vedení oblouku v jedné jeho fázi správně (brání to rotaci). Úhel pohledu fotky neumožňuje přesně určit, jak široké je vedení lyží, zdá se, že by mohlo být poněkud širší. Je to výhodnější z důvodů jednoznačně odděleného ovládání lyží. Pro plné využití vlastností vykrojených lyží, zvláště jejich přední části, pro vychutnání celkového požitku z jízdy po hraně, bych doporučovala 

  -  vést oblouk s trupem ne tolik zalomeným v pase,

  -  v postoji vzpřímenějším, který umožní pohyb bérců i kolen ve větším rozsahu do strany a dopředu.

V tomto úhlu pohledu rotační postavení trupu nevidím, spíš mírně protirotační. Široké vedení paží je jen kosmetickou záležitostí, nepřejde-li levá ruka více k nebo přes podélnou osu lyží, teprve pak by to bylo možné posuzovat jako rotaci a důsledkem by mohlo být následné „usmýknutí“patek.
 


 

Hodnocení Havran - Radka 1

1. Situace na fotce: Radka jede po hranách (nesmýká) ve sníženém postoji s váhou převážně na vnější lyži(koukněte se pod botu lyže se tam nedotýká sněhu. ..tak se nechová zatížená lyže) a v mírné protirotaci (vnitřní bok a rameno mírně ve předu) a těžiště je .posunuto poněkud vzad. S fotky je jasná snaha o sportovní jízdu charakterizovanou sníženým postojem. Vzhledem k úhlu záběru je špatně viditelná šíře stopy, která se zdá být úzká. Práce rukou bych označil za celkem v normálu.
2. Co doporučuju:

   - rozšířit stopu,

   - posunout těžiště dopředu,

   - hlídat si kolmé postavení(vůči lyžím) pánve a ramen a

   - na mírnějších svazích se snažit o jízdu na přibližně stejně zatížených lyžích.
 


Hodnocení Noshag - Radka 1

Jak už tady napsal Havran tak vnitřní lyže je v podstatě ve vzduchu takže na ní váha ani být nemůže. Rotace tam taky není. Pouze zdánlivá. Vnitřní ruku nechává za tělem, což může v další fázi rotaci způsobit, ale tady ještě není. Předozadní rovnováhu je těžko hodnotit vzhledem k úhlu pohledu. Ale myslím si, že nestojí dostatečně nad lyžemi a opírá se lehce do zadní části bot což kompenzuje větším předkloněním. Když si promítnu osy ramen boků a kolen tak je možné že se lehce naklání do oblouku Šířka stopy taky nejde moc vidět, ale podle mne je tak akorát.Tak to je asi tak vše co bych vyčetl z první fotky. Jak se tak na to dívám tak jsou to opravdu většinou jenom doměnky. Na stopro si neroufnu říct z téhle fotky téměř nic. A ty píšeš co že tam všechno laik neuvidí....