V lyžování existuje téměř nespočetné a nepopsatelné množství různých oblouků a metod, kterými je můžeme naučit. Přesto ve světovém i českém lyžování, můžeme vysledovat

2 základní metodické přístupy a 3 základní linie výuky.

 

A. – PŘÍMÝ = čisté řezání, pluh jen k regulaci rychlosti v náročných podmínkách
  * linie A1 – přímá carvingová
( carving – geschnitten )
 

B. - SMYKOVÝMI oblouky
  * linie B1 - moderní aktivní drifting
( active drifting - aktiv gesteuert mit druckaufbau )
  * linie B2 - klasické smykové oblouky
( slide – gerutscht )
 

CARVING – využívá tvar moderní lyže ve spojení s moderní techniku „oddělené práce dolních končetin + stálého tlaku do vnitřních hran lyží (od zahájení až do ukončení oblouku)“ a cílem =pohybovým ideálem je „vyříznout oblouk bez smyku“.
AKTIVNÍ DRIFTING  – využívá stejně jako carving tvar moderní lyže a techniku
„oddělené práce dolních končetin + stálého tlaku do vnitřních hran lyží (od zahájení až do ukončení oblouku)“ , ale cílem je zpomalit jízdu  a dostat lyže snadněji pod kontrolu pomocí "aktivního  driftování lyží", při kterém míru a směr driftování regulujeme "citlivou změnou hranění + aktivními pohyby dolních končetin ve směru oblouku".
KLASICKÉ SMYKOVÉ OBLOUKY – využívají "klasický princip zahájení zatáčení na odlehčených lyžích + rotační/protirotační impuls trupu".


  
A1  …průprava - vlnovka (pluh) - základní carvingový oblouk  - carvingové oblouky


   B1  …průprava - pluh  -  přívrat - základní driftingový oblouk  - driftingové oblouky


   B2  …Průprava - pluh  -  přívrat - základní smykový oblouk      - klasické smykové+modifikované oblouky
 

V liniích A1+ B1 jsou pohyby základních segmentů těla stejné, rozdíl je v tom, že

   u linie A1 - se snažíme o čisté vyřezávání (pluh učíme jen pro regulaci rychlosti) a k driftování lyží

                     dochází pasivně při přesažení lyžařova PCL(Personal Carving  Limit) , kdežto

   v linii  B1  - jde o cílené = aktivní driftování lyží směrem do oblouku.

 

  Linie A1 / B1 se tedy liší především v METODICKÉM přístupu, zatímco

  Linie B1 / B2 se liší v TECHNICE a společná je metoda výuky pomocí cíleného diftování/smyku.


 



AKTUÁLNÍ STAV V ČR

 

Modely výuky Carvingu a lyžování jsou v ČR různé.

 

Komplexní modely rozhodujících subjektů - převážně  sdružených v INTERSKI ČR se sobě velmi podobají     

(Svaz lyžařů ČR, APUL, FTVS UK, ped. fakulty, SKIplus...), byť podobně

jako u alpských zemí si každá z těchto organizací udržuje vlastní drobnou image,

danou vnitřními podmínkami.

 

Lokální systémy výuky se od těchto modelů se odlišují a zaměřují se spíše na jednu formu-metodu výuky

(www.carv.cz , www.ski-zasada.cz)

 

 

   1. SKIPLUS = Carver.cz  

   

        Náš komplexní model výuky vychází z teorie autorů Maršík-Příbramský a aktuální knihy Jana Maršíka -  "Carving" . Strukturálně je tento model tvořen dvěma liniemi oblouků 

  A  - carvingových="řezaných" a  B  - "smykových+modifikovaných"

 

 Linie A  - vede v optimálních podmínkách již od sjezdové průpravy cestou "vyřezávání" = snaha o

        maximální vyloučení smyku= při správném provedení zůstávají ve sněhu „vykrojené dvě stejné koleje“

 Linie B - je určena do modifikovaných podmínek, tj. tam, kde žák nedokáže lyžovat liníí

        carvingovou = prudší svahy než aktuálně zvládá, neupravené svahy, hluboký sníh, led...

V 1. části výuky -  je tato linie založena na moderních přívratných obloucích  B1  

V 2. části výuky - je založena na  "klasických smykových + modifikovaných obloucích" obloucích  B2  

   

Tento model v "realitě praxe" učí i většina oblastí SL ČR a mnoho dalších lyžařských pedagogů svazových i nesvazových, protože je racionálním výběrem toho, jak na lyžích v etapě základního lyžování a v BASE Carvingu zatáčet.

Jde o  "sportovní" model preferující v optimálních podmínkách výuku  lini Carvingovou

..... <PODROBNĚJI=SCHÉMA=klikněte zde>  

 

Do našeho prostředí přijíždějí jak začátečníci, tak pokročilí i vyspělí lyžaři. Naše klientela má k lyžování na rozdíl od klientů komerčních LŠ "sportovnější přístup" ( podobně jako pravidelní hráči rekreačního volejbalu, či tenisu) a přijíždí opakovaně jak na jednodenní, tak týdenní  akce. Klienti jsou ubytováni společně s pedagogy a mají tak větší prostor se o lyžování pobavit  a naplánovat  i vyhodnotit  výuku. K výuce základního oblouku  využíváme paritně cestu přes vlnovku i přívraty a to  podle konkrétních podmínek. Možná neklademe takový důraz na (obrazně ) „polohu malíčku ruky u pluhu“ (jako v komerční výuce) a  snažíme se spíš zužováním pluhu rychle přejít do paralelního postavení lyží, ale KAŽDÝ náš pedagog musí

 umět perfektně obě cesty až po úroveň základního paralelního oblouku.

Díky menšímu počtu účastníků na školení máme větší možnost individuálního přístupu a můžeme jít  s našimi pedagogy dál než APUL u kvalifikace  „C“. Výukový systém  je 

racionálním metodickým výběrem toho, co budoucí pedagog bude skutečně na kopci klienty učit

 a našemu celkovému přístupu říkáme  „spolkový/svazový duch“=kamarádství.

 

Výuka i školení pedagogů  je u nás postupné a připomínáme spíš malý rodinný penzion pro 30-50 osob, než velký hotel pro stovky lidí.

     

Celý model je prezentován na těchto stránkách a podrobně je rozebrán v červeně označené sekci...

 

 

   2.  APUL  

 

      Jde o moderní model vycházející z alpské a především Rakouské výuky, který je evidentně

 modelem vhodným pro komerční lyžařské školy.

Preferuje proto spíše výuku "přes "pluh" nicméně strukturálně je model APUL moderní a velmi podobný modelu SKIplus, neboť obsahuje též dvě linie oblouků  

  B2 ="Smykových oblouků" +  A  ="Paralelní/carvingovou" (v individuální výuce).

 

V základním systému výuky nejsou tyto dvě linie sice viditelné, protože v něm "vlnovka" není dosud zařazena,  ale v individuální výuce ji pedagogové s vyšší kvalifikací APUL (licence A+B) používají podobně jako my. 

 

Z rozhovoru s presidentem APULU Liborem  Knotem vyplynulo, že výuka  prochází podobně jako u ostatních  interní diskusí s cílem realizovat moderní celosvětový trend = popisovat spíše pohyby jednotlivých segmentů těla - a pohyb těžiště potom až jako důsledek těchto pohybů, což věřím rozdíl v 1.části základní výuky časem odstraní..

 

V komerčním prostředí se klient s pedagogem dostává do kontaktu převážně pouze na svahu. Klienti se u pedagoga často střídají a výuka mnohdy trvá jen jedno půldne či den. Podstatná část klientů jsou začátečníci a mírně pokročilí lyžaři, vyspělí lyžaři jsou v našich podmínkách spíš výjimkou. Cíle klientů jsou různé, výjimkou není ani  „chci sjet tuhle sjezdovku“ a pedagog má  na výběr pouze svahy a lanovky v místě kde je LŠ. To vše jsou důvody, proč komerční lyžařské školy používají k základnímu oblouku majoritně cestu v přívratném postavení lyží a jejich kvalifikace C (=instruktor sjíždění)  je školena pouze do úrovně přívratu vyšší lyží.  Ono také vyškolit před každou sezonou potřebných nových 300-500lidí  je úkol téměř nadlidský, který nás naopak netrápí.  Cesta přes paralelní postavení (u nás vlnovku) je používána pouze v individuální výuce realizované „vyššími“ a „dražšími“ kvalifikacemi "B", "A".  Tento pohled je pragmatický  a z hlediska komerčních podmínek  naprosto pochopitelný. Základní vztah je "klient-pedagog" a "zaměstnanec-zaměstnavatel".

 

   3.  FTVS UK   

    

Model FTVS UK pochází z dílny M. Příbramského a od předchozích modelů se liší především tím, že má

linie tři a je tedy složitější.

Tento model tvoří základní rámec obsahu "České školy lyžování" a proto obsahuje všechny 3 linie od prvních kroků na lyžích až po vrcholné oblouky. V metodické praxi se většinou používají pouze linie a tak  většina ostatních organizací z něj odvozuje pro výuku klientů své  vlastní

racionální metodické výukové modely.

Obecně jde o dobře propracovaný model obsahující plný obsah teoretické i praktické části školení lyžařských pedagogů a zahrnující v plné šíři různé varianty výuky klientů, jehož základem je opět tradiční dělení na oblouky

 A  - "řezané" a  B  - "smykové+modifikované"

 

Poněkud nešťastné je ovšem aktuální grafické ztvárnění tohoto modelu, které nezobrazuje správně skutečnost, že střední linie  B1  je sice založena na " moderní technice neustálého tlaku do vnitřních hran lyží, ale protože

*... v 1. části základní výuky jde o cílené smýkání v přívratné postavení lyží a

*... v 2.části o cílené driftování lyží,  

patří tato linie ve skutečnosti do oblasti "smykových" oblouků a ne "řezaných",

protože pokud by cílem této střední linie byly v 2.části výuky skutečně oblouky "čistě řezané" -  u kterých je pohybovým ideálem vyříznout oblouk bez smyku - potom  by šlo o "duplicitu carvingových oblouků". Pokud kolegové z FTVS UK oficiálně připustí, že v této linii sami "cíleně připouštějí a učí" přismýkávání, budou naopak kopírovat celosvětový vývoj a bude to ku prospěchu věci. 

 

V akademickém prostředí komerční vztah " klient –pedagog" nenajdeme, protože lektoři s běžným klientem nepracují. Vztah "učitel/žák" v čtyřletém vysokoškolském studiu se podstatně liší i  od našeho spolkového vztahu "kolega-kamarád" z vlastního či spřáteleného klubu - na týdenním školení  z dovolené či prázdnin. K pedagogům FTVS UK přicházejí studenti v rámci řádného studia  se zkouškami z pedagogiky, anatomie, biomechaniky…k nám „neposkvrnění milci lyžování“. Akademici mají na své studenty 4 roky, my 1-4 týdny. Na kopci své klienty budou pravda učit obě skupiny stejně – ale na FTVS jim prostě výuku můžou podat “složitěji“. Při vysokoškolském studiu je prostor a čas jít až

do takových detailů, které absolventi v reálné výuce klientů většinou nikdy nepoužijí.

VŠ také neučí komerční klienty a své studenty  pravidelně nedoškolují, takže zmatek který v praxi vzniká změnami výuky každé dva roky neznají a netrápí je.

Tento „akademický přístup“ je však legitimní cestu

odborného akademického pracoviště=“tělovýchovného výzkumáku“ ,

 který musí produkovat i diplomové, dizertační a jiné práce ( včetně povinné publikační činnosti). Považuji za potřebné tyto podmínky chápat, rozumět tomu proč lyžování zkoumají i nad rámec běžné praxe, vymýšlí novinky, které za za rok či dva zase klidně zruší, když se neosvědčí.  Chápu proč to dělají a jako lyžařský praktik se nad jejich výsledky zamýšlím, nacházím v nich zajímavé myšlenky, ale do praxe si z něj beru jen to, co se tam skutečně hodí.

Pro konkrétní práci pedagogů=dělníků svahu

totiž považuji stále se měnící systém za zbytečně složitý a

 pro valnou většinu „dělníků svahu“ bohužel i obtížně pochopitelný.

 

..... <PODROBNĚJI=SCHÉMA=klikněte zde>  

     

 

   4.   SL ČR   

 

     Základem výuky Svazu lyžařů je také tradiční dělení na oblouky

 A  - "řezané" a  B  - "smykové+modifikované"

 

Do diskuse o změně výuky byl předložen jak model SKIplus, tak FTVS UK a model P.Krnáče, který je systémově podobný modelu SKIplus - jen s jinou grafikou. Jak celá kauza dopadne, lze dnes těžko odhadnout. Vedení OSU ZL se zatím zřejmě  kloní k modelu FTVS UK, ale

ve skutečné praxi se školí a učí to praktické=korespondující s knihou J.Maršíka - "Carving"...

 

 

Porovnání schémat SKIPLUS - APUL - FTVS UK najdete zde  = < klikněte zde >  

 

 AKTUÁLNÍ NÁZORY K NOVÉ STRUKTUŘE VÝUKY v SL ČR  = < klikněte zde >

 

 

   5.   SKI-ZÁSADA  

     

      Model předložený na stránkách www.ski-zásada.cz je rozhodně

jednou z mnoha metodických variant jak učit BASE, RACE i FUN Carving.

 

Forma výuky na základě pocitů a zpětné vazby s použitím orientálních metod je  legitimní a moderní formou, která je vhodně "napasována" na ideální výukové prostředí tohoto pěkného areálu. Jan Verl se snaží experimentovat a  realizovat zajímavou  metodu, jež cit:

"dává klientům do ruky nástroje, pomocí nichž se v maximální možné míře mohou učit a zdokonalovat sami,

principem tzv. externích a interních vodítek a uvědomováním si (pohybů a aktivit) vlastního těla...

 

Určitý problém spočívající v tom, že

cílení této jedné metody výuky není úplně nejvhodnější pro celou šíři lyžařské populace

a nabízené cílení pro pohybově nadané /se zárukou :).../, méně nadané.... atd..je z hlediska pedagogiky polemické, protože

významnou roli pro výběr správné metody výuky ve skutečnosti  hrají především věkové kategorie a celkový naturel žáka....

(viz podrobně "Picmanova pedagogika" v Základním Carvingu, respektive Pedagogika v učebních textech)

 

je kompenzován např. tím, že tento přístup je "plodný" i pro lyžaře na vyšších stupních.

 

 

   6.  WWW.CARV.CZ   

 

       Model předložený na těchto stránkách je pro     

FUN Carving a odolné jedince s cílem naučit se FUN co nejrychleji, zřejmě metodou

skutečně nejrychlejší a velmi efektivní

 

a jde o moderní a odvážný  experiment FUNcarvingových nadšenců, který jistě patří  do portfolia každého moderního lyžařského pedagoga.

 

Pro BASE Carving  je však poněkud neortodoxní metodou, neboť "promlátit se o sníh ke carvingu" přináší přinejmenším podstatný nárůst nebezpečí úrazu.

 

Teorie, že obecně a pro celou šíři populace je  v Základním carvingu

  • třeba mít radikálně víc váhy na vnitřní lyži, než na vnější, tj. je

  • vhodné už od začátku výuky co nejvíc balancovat na malíkové hraně vnitřní nohy, v rotaci a vklonění,

  • a  podstatně tak snižovat až úplně zrušit veškerou rezervu v rovnováze

=  explicitnímu porušení základních pedagogických zásad

(viz podrobně "Picmanova pedagogika" v Základním Carvingu, respektive Pedagogika v učebních textech)

a je velkou a zbytečnou komplikací pro žáky ve fázi "generalizace" a "diferenciace" 

(= začátečníci a mírně pokročilí.....)

 

Na závěr je však třeba znovu objektivně konstatovat, že pro  

 

FUN Carving a specializovanou skupinu  odolných  jedinců

s cílem naučit se FUN co nejrychleji, je zřejmě metodou

skutečně nejrychlejší a velmi efektivní !